"Heja Heja Swerige!" - Vasaloppet 08 - část I.
Autor: Marek Pazderský <m.pazdera(at)centrum.cz>, Téma: Závody, Vydáno dne: 25. 02. 2008
Rok uplynul jako voda a nás opět zlákala daleká píseň severu. Popravdě nám to známé "Heja Heja Swerige"
začalo znít v uších už na začátku léta, kdy jsme třičtvrtě roku předem
zaplatili startovné 4200 Kč bez možnosti vrácení (doufám, že čtou
pozorně ty týpci, co mrmlaj, že 700 Kč za
Jizerskou 50 je strašně moc a loni psali výhružné dopisy, když se závod
kvůli nedostatku sněhu nejel). Ten hlavní důvod proč jet znovu
nejslavnější závod světa nebyla jen touha krásně si zalyžovat, podívat
se do dalekého Švédska, vstávat ráno ve čtyři, kadit spolu s dalšími 50
lidmi na 5m2, pak neskutečně dlouho píchat (od startu až do cíle) a
vypotit přitom skoro svoji duši, ale chuť pokusit se zopakovat či
dokonce vylepšit loňský výsledek, aby se neříkalo, že to byla jen
náhoda.
Naše
neskutečně výkonné družstvo (po všech stránkách) se rodilo následujícím
způsobem. S nápadem přišel lyžař předělaný z atleta Landa, který
následně přemluvil Fandu (1. člen - Fanda Landa - loni 805. za
5:20,59). Druhým získaným jedincem do týmu se stal také bývalý atlet
Maličkej (2. člen - Petr Urbánek - letos jede poprvé), jenž se stále
snaží vystoupit ze stínu svého slavného otce - Petra Velikého. Abych v
tom kluky nenechal sám, tak sem se já vůl nechal taky ukecat (3. člen -
Marek Pazderský - loni 135. za 4:50,09). Posledního závodníka do týmu
jsme získali až na poslední chvíli, stal se jím zkušenostmi i léty
ostřílený človíček s krycím jménem Sponzor (4. člen - Pavel Endršt -
nejlépe 156. v roce 1998 za 4:30,01). Jako servisní technik se s
námi do dalekých končin vydává léty prozkoušený Ziki, jehož si ceníme
hlavně pro znalost terénu a schopnost kvalitně namazat lyže (doufám, že
se to povede jako loni).
Postupný
trénink během roku sem popisoval již v předchozích článcích o
jednotlivých závodech Ski-tour, proto teď už jen poslední 3 týdny před
odjezdem. Po Orlickém Maratonu jsem nadobro podlehl nemoci (děkuji mé
víle, že mě tak rychle vyléčila) a musel tak zkrátit objemový trénink,
zaměřený na střední intenzitu zatížení po co nejdelší dobu (4 až 6
hod), počet ujetých kilometrů se lyšil dle typu sněhu a zvolené trasy.
I přes zkrácenou dobu této přípravné fáze se mi podařilo zajet mých
prvních 90 km v Jizerkách, ikdyž konec tohoto tréninku na rozbředlém
sněhu už byl opravdu těžký (a to sem ještě cestou potkal vílu). Pro mě
osobně to byl hlavně po psychické stránce velmi důležitý trénink.
Následoval týden lyžování střídavou intenzitou, kdy jsem jezdil dle
terénu různě dlouhé úseky rychleji na 80-90% maximálního zatížení s
důrazem na co nejvíce soupaží a soupaží s nohou. Pocitově nic moc,
neboť po objemovém týdnu mi to rychlostně úplně neodjíždělo tak, jak by
mělo (zákonitě se dostavila únava). Tento poslední týden před odjezdem
do Švédska jsem věnoval už jen rychlostní síle soupaží, kdy jsem lyže
ani nemazal a bušil do toho, co to dá, samozřejmě zase střídavou
intenzitou s tim, že na koncích kopců jsem se dostával až do
maximálního zatížení. Poslední nedělní trénink sem už jen vyrazil na
výlet na Smrk, aby mě to lyžování nepřestalo bavit, prostě jarní
opalovačka (bohužel zatím bez griotky). Zbytek tréninku a stravování
popíšu při reportáži ze Švédska před závodem.
Než
jsme v pondělí kolem půlnoci vyrazili neskutečně nabouchaným autem
prohnutým skoro až k zemi směr trajekt (5 mamutů s taškama a lyžema),
tak se nám kupily neskutečné problémy. Nejdříve to začalo s ubytováním.
Týden předem jsme se dozvěděli, že nemáme kde bydlet (jako vždy sem se
vykašlal na záložní variantu). Sedli jsme si teda k netu a doslova
bombardovali všechny možné penziony, chatky, kempy i hotely v okolí
tratě Vasáku, na řadu přišli i telefonáty. Vše bez úspěchu. Jediné, co
jsme se dozvěděli, bylo, že veškeré ubytování bývá rozebráno již během
léta (nečekaně). Nakonec nám ve čtvrtek trn z paty vytrhla CK Alpin
(objíždí závody Worldlopetu), která nám nabídla ubytování s jejich
skupinou. Jenže v pátek jsme se dozvěděli, že můžeme přijet místo 26.
až 28. večer. Následovalo opět spousta telefonátů a nakonec se se
štěstím zadařilo, Fanda ukecal Hakana a Jenny, že tam prý ty dvě noci
můžeme bydlet. Do toho onemocněl náš servisák Ziki a až do pondělního
večera jsme trnuli, zda s námi nakonec odjede. No a aby toho nebylo
málo, tak jsem v neděli zlomil své milované hůlky Exely (jo síla je
síla). Pepa Chrbolka ze Swixu podal pomocnou ruku a těsně před odjezdem
byly nové hole na světě. Musím se zde dost hanlivě zmínit o zástupci
holí Exel pro ČR (kokot), neboť mi na Šumaváku, kde měl holí hned
několik, odmítl jeden pár prodat, ikdyž věděl, v jaké jsem situaci. Co
dadat, než že zřejmě dobrý obchodník. Tak snad všechny komplikace
skončily a my se přihlásíme před závodem s dalšími novinkami.
Skol Mařena