Konečně
mistři na tratích hodných pojmenování. Tak by se dalo stručně
charakterizovat lyžování v posledních dvou dnech druhého kempu.
Vichřice a mrazy okolo -15°C na ledovci zastavily i lanovku a tak
sněhová nadílka v Ramsau (skoro 75 cm čerstvého sněhu) nám nakonec
dovolila pokračovat v pilování techniky až do neděle. Ruští bohatýři
trénující vedle nás sprinty nám sice nevadili, i když trochu překáželi.
Ale i s tím se náš team pod vedením šéftrenéra Radima Nyče srovnal.
Natočené
trasy v místě stadionu a tedy na tratích z mistrovství světa z roku
1999 byly přinejmenším důstojné našemu počínání. Vlhkost sice stoupala
odspodu na ještě nevymrzlých loukách, ale zato určitě zamrzly úsměvy
okolo trénujících mančaftů, které němé úžasem sledovali zlepšující se
technickou úroveň našich kempařů. Odraz, skluz, odraz bez holí. Ohromná
síla čišela z našeho tréninku, zatímco ostatní jenom tupě kroužili po
tratích stále dokola. Nic nás nemohlo vyvést z míry. Pouze naši mladí
trochu znejistěli při jízdě za Běloruskami a zřejmě i v noci trochu
lavírovali a trochu se nám odkopávali. Rakouští účastníci konkurenční
školy byli tak vyvedeni z rovnováhy, že někteří jezdili i v protisměru.
Nakonec i oni se srovnali, když jeden z nich narazil. Doslova, protože
při své labutí jízdě se potkal s Dědkem Dvořákem, který jako bývalý
hokejista pouze zpevnil hruď a připravil tak nebohému rakouskému
skierovi tvrdý český mantinel. S úsměvem a bez nejmenšího zakolísání na
závěr vycenil své zbývající tři zuby a tím dal nebožákovi jasně najevo,
kdo je tady vlastně v právu. Otřesený tyrolák ihned pochopil, že zde mu
rakouské právo sotva pomůže a nakonec nás všechny na závěr vyfotil.
Smrt rakouským odběratelům temelínské energie a ať žije běžecké
lyžování !!!



Další fotografie z obou kempů najdete brzy v galerii !!....