Todle se fakt nevidí...
Autor: Daniel Baran <skola(at)nyc-sport.cz>, Téma: Škola, Vydáno dne: 22. 01. 2008
( víkendová škola z pohledu nezávislých pozorovatelů )
V
sobotu se jich sešlo dvacettři žáků. K tomu čtyři páni učitelé.
Dohromady teda dvacetsedum, aspoň tak sme to spočítali s Čendou. Voba
jsme byli taky ubytovaný na tý Lesní, poněvadž jsme chtěli vidět, co
vlastně na tý škole dělaj. Já se chtěl přihlásit, ale Čenda že né, že
nejsme ňáký socky, který se budou učit jezdit na sirkách, teda na
běžkách, tak jim říká Čenda. Na pokoji bylo teplíčko, to teda jo. Sedli
jsme za vokno a pozorovali ty blázny, co tam předváděj .
Fakt
to byla prča, aspoň nám to tak přišlo. Čenda řval, já jsem řval a tak
jsme oba řvali. Načež Čenda prohlásil, že se fakt zmejlil. Já sem se
tomu dost divil, jako že Čenda něco přizná, ale pak mi to teda došlo.
Že prej sme se měli přihlásit, takový cvíčo, to by teda klucí koukali.
Postavy na tom staďáku jezdili furt dokola a dělali takový divný
pohyby. Voběma nám bylo fakt divný, proč jezděj bez hůlek, když si je
tam sebou brali. Asi to je ňáká nová móda nebo co. Jeden z těch učitelů
furt rozhazoval rukama, další, takovej jako dědek furt řval. Pak tam
byl ještě jeden, takovej hubenej a ten zase celou dobu něco šteloval s
botou a tvářil se u toho jak ty kopálisti, jako by měl něco s kotníkem.
Jo a nejlepší byl ten s bradkou, ten jezdil zase ňák jinak, ty ostatní
se kymáceli a tenhle zas máchal rukama dopředu a dozadu a furt. No fakt
k popukání. A hele, ty lidi to dělali podle nich, no spartakiáda. Bylo
to lepčí než ty klipy s džipsy čézet na vóčku. Jo a to si představte že
byla mlha že by se dala krájet a vlhko a tak, no prostě počas jako v
Irsku. Ty lidi to vydrželi dělat takhle dvě hodiny! No, asi nám to
klucí fakt nebudou věřit, to se přece nevidi, no né? A vodpolko zase.
Některý jako vodjeli někam do těch zběsilejch kopců, to sme zase s
Čendou byli rádi, že sme do toho nešli. A večer si představte, si
promítali zpátky, to co natočili na tom staďáku a ty účové to hrozně
rozebírali, vedli vo tom chytrý řeči jako jak se to má a tak. A ty lidi
na to fakt brejlili a dělali těma hlavami jako že jo , hm, hm a tak a
ptali se na ňáky věci, no my sme fakt nechápali. Todle nám teda nikdo
neuvěří. Pak tam všichni seděli jako spařený, jako my s Čendou po
písemce z matiky. A zase ten jeden z těch učitelů tam ved ty moudrý
řeči a vypadal, že vyhrál aspoň tři volympiády. Na palandě sme to s
Čendou rozebírali, ňák jsme z toho byli rozebraný. Čenda se pak furt
převaloval a mluvil ze spaní ňáký ty pokyny co sme slyšeli, jako
přenášej váhu nebo hlava nad lyži, koukej do lesa a tak. Taky tomu
nerozumíte, že jo. No voni ty lidi chvílema taky asi nechápali, někdy
nám jich fakt bylo líto. Ráno sme s Čendou vstávali zmlácený a voni už
zase brousili na těch sirkách a považte, měli už ty hůlky! Některým tak
trochu překážely, ale bojovali, to se musí uznat. Navíc do toho to
počásko jako z ruskejch plání, no fakt síla. Některý se už přestávali
potácet a už to vypadalo jako vod toho Bauera nebo jak se ten slavnej
sirkař menuje. My sme teda pořád jako byli na tom pokoji, přece jen tam
bylo teplíčko, ale mě už teda trochu mrzelo, že sme do toho nakonec
nešli. Čenda se furt tvářil, jako že je vlastně dobře, ale když šel na
záchod, tak jsem ho přistih, jak dělá na chodbě takový ty cvičení, co
jim tam ukazovali. Skákal z nohy na nohu a máchal u toho rukama, fakt k
popukání. Eště že sme jeli odpolko dom, von by snad nakonec lyžoval
nebo co. Nakonec mě vyrazil úplně vzduch z plic když prohlásil, že do
toho jako pude. Když jsme se potkali druhej den ve škole, vyprávěl
klukům vo skejt a klasice, měl na hlavě swixovku čepici a tvářil se
hrozně důležitě. Majda z druhý lavice ho úplně žrala, no není to k
vzteku? Tak já do toho du taky, přece mu Majdu nenechám no né ?
