Prosincová víkendová škola - sluníčko a moravští reci..
Autor: Daniel Baran <skola(at)nyc-sport.cz>, Téma: Škola, Vydáno dne: 20. 12. 2007
Poslední
víkend přijelo 25 lyžařů na naši školu. Dlužno podotknouti, že se vše
vydařilo ( dle mého skromného názoru ) . Sluníčko, upraveno, nádherné
podmínky. Ale to určitě není vše. Nejdůležitější bylo nasazení všech
zúčastněných, kteří kromě odhodlání dali také svoji lyžařskou kůži na
trh. Tedy přesně řečeno do našich rukou. Kosti nepraskaly a skluz se
pomalu prodlužoval. Všechno bylo jak má být…..
Sobotní
výuka na stadioně v Bedřichově započala z naší strany nekompromisně,
ale s láskou. Nesnažili jsme se nikoho šetřit, drezúra rovnováhy a
přenášení váhy, otlučené zadnice a sveřepé výrazy. Ale nikdo se
nevzdával. Všichni přijeli s tím, že v neděli odjedou jako styloví
lyžaři. 
Ještě
při natáčení videozáznamu tomu určitě všichni věřili a my s nimi.
Pravda, při rozboru to tak nevypadalo a někteří se nesmáli ( někteří,
hlavně moraváci se snažili neúspěšně si vynutit pochvalu ). Ještě při
ukázkách vzorového videa byli všichni optimisté, nicméně pravda
nenechala na sebe dlouho čekat. Také se nerad vidím na fotkách a vůbec
na pohyblivých obrázcích, iluze jsou přece tak krásné. Jenže od iluzí
je tu Ordinace v růžové zahradě. Růžově to sice zpočátku nevypadalo,
ale kritika přinesla své ovoce. Odpoledne všichni dál pokračovali sami
na sobě a už na první pohled dril přinesl své ovoce. Milé překvapení
pro nás instruktory bylo, když se všichni jednomyslně shodli na tom, že
i v neděli chtějí pokračovat technickými cvičeními na stadioně. 
Pouze
moravští reci se neustále dožadovali speciálních „výhod“. Při sobotním
posezení byl objeven úžasný nápoj, sestávající se z rybízového čaje s
griotkou. Při prvním čaji jsme diskutovali své zkušenosti ze závodů,
zejména z J50, kdy reprezentanti Moravy hodnotili své bezesporu
hodnotné výkony. Při čtvrtém čaji jsme se pomalu dostávali z páté vlny
do první a kdyby nedošel rybízový čaj, určitě to bylo přední místo ve
Světovém poháru dálkových běhů. Inu řeči se vedou a voda teče. 
V
neděli jsme i nadále pilovali, i když to z výrazu moravských vypadalo
zpět na pátou vlnu. Ale zdání klame. Při odpoledním individuálním
přístupu jsme se snažili s každým zvlášť vyladit i některé drobnosti. K
mému úžasu jsem opravdu zaznamenal u všech výrazný posun. Skluz se
prodloužil a z původně „prkenných“ pohybů se staly ladné, které dělají
běžecké lyžování tak krásným nejen na pohled. Za slunného počasí jsme
se nakonec rozloučili s tím, že doufám jsem nejen já odcházel z dobrým
pocitem z hezkého víkendu. A tak nezbývá než ukončit tento článek naším
tradičním zvoláním : Smrt slivovici a ať žije běžecké lyžování !
Více fotografií najdete v galerii nebo na stránce
http://picasaweb.google.cz/nikola.rafaj/200712SkolaLyzovaniBedrichov