Jizerská 50 na vlastní kůži

Autor: Marek Pazderský <m.pazdera(at)centrum.cz>, Téma: Závody, Vydáno dne: 19. 01. 2008

j50_2008_mara_detailJak jsem se připravoval, co jsem jedl, co mazal, jak se mi jelo a co se mi stalo po závodě aneb 41. ročník Jizerské 50 pohledem závodníka.

Po dojetí Jizerské 50 v roce 2006 jsem přísahal, že už jí nikdy nepojedu - Pozn. redakce: to říká pokaždé. Je to sice nádherný závod, podle mnohých dokonce nejhezčí ze série dálkových běhů, ale zkuste si to jet naplno, když týden před tím jste až do soboty od 8 ráno do 8 večer v práci a na chvíli se nezastavíte, protože připravujete lyže dalším účastníkům závodu. To se to pak prostě naplno jet nedá. Navíc jsem se po loňském úspěchu na Vasově běhu (135. místo za 4 hod 50 min se ztrátou na vítěze 6 min) chtěl letos soustředit právě na tento závod a pokusit se ten výsledek po přidělení extravlny ještě vylepšit. Jenže co čert nechtěl, na Jizerskou 50 se přihlásil brácha (slavný Bjorn Daehlie) a tak mi nakonec nezbylo nic jiného, než se do stopy postavit taky.

j50_2008_daehlie_autogramiada

Přípravu jsem zahájil 11. listopadu, kdy napadl první sníh. Do té doby jsem jen chlastal, marodil, chodil za holkama a vedl chytrý řeči (celkem dobrý období). Z počátku (asi prvních 600 km) jsem jezdil jen pro radost, pozvolné tempo alá paní radová (občas sem jel s paní), prostě techniku, pohodička, to vše 3 až 4 krát týdně od 20 do 50 km, časově od 1,5 do 5 hod. Pak jsem začal jednotlivé vyjížďky po Jizerkách prokládat silovými (soupaže) a rychlostními tréninky (opakované úseky trati rychleji než šnek). Mezi Vánocema bylo trochu víc volna a tak sem ještě trochu doplnil objem v brutální dvojkombinaci 82 a 65 km klasicky ve dvou dnech po sobě (no prostě sem se rozešel s paní). Po silvestrovské prohýřené noci byl ranní trénink poněkud těžký, ale přesto sem ho s bravurou zvládl i se dvěma odhody čehosy z předchozí večeře. Následovalo poladění již v mládí ztracené formy rychlejšími tréninky, posledním přesně týden před závodem. V pondělí jsem si dal volno, v úterý večer se jel krátce na 30 minut projet, ve středu opět volno, ve čtvrtek jsem byl na stadionu testovat lyže a v pátek i v sobotu přišlo opět volno. Za normálních podmínek by bylo lepší se projet, ale kvůli enormnímu pracovnímu zatížení jsem raději volil ten odpočinek (prostě sem línej a nechtělo se mi).

Letos jsem specielní přípravu zaměřil také na stravu. Poctivě jsem celý týden před závodem dodržoval pitný režim, kdy jsem každý den vypil alespoň 6 litrů nealkoholických nápojů (pozor, piva se do toho nepočítaj) - Pozn. redakce: kecá, nedal si s náma ani jedno.... Od středy do pátku jsem pak držel v rámci superkompenzace sladkou dietu, takže ač sladký moc nemusim, cpal sem ho do sebe ty tři dny horem dolem. Fakt strašný. Zajímavostí byl pro mě úbytek na váze o celá 2 kila. V sobotu sem se už nabaštil normálně, Verča nám udělala závodní fazole (myslim, že to na startu chvílema docela vonělo) a k večeři pak byla trocha těstovin s kečupem. Nesmim zapomenout, že od soboty, a to čestně prohlašuji, jsem až do konce závodu nesouložil (fakt ani jednou), abych zbytečně neztrácel žádné tekutiny. - Pozn. redakce: nám tvrdil, že OD NOVÉHO ROKU ani jednou!

j50_2008_mara_start

Mazání lyží je pro mě již dlouhá léta rutinou, se kterou mi pomáhá hlavně Maty a jeho kuplíř Ziki. Na lyže tedy postupně přišly tyto vosky: pro skluzovou část 2x Swix LF4, 1x Toko LF Molybden, 1x Ski Go HF Ultima a 1x Ski Go prach C44. Na stoupání po dlouhém rozhodování a váhání byla zvolena následující nezaměnitelná, leč také nezapamatovatelná (je to holt naše tajemství) kombinace: slabou blanku gumy (modrý klister Rode) a po vymrznutí 5 až 6 vrstviček všemožných vosků od všemožných firem v rozmezí okolo 0 až -2°C překrytých jednou vrstvičkou modrého Rode, aby to jelo. - Pozn. redakce: míchalo se: Swix, Rode, Vauhti a další (vše v tuhých)

Ráno před závodem začalo jak mělo, hned na poprvé sem na záchodě vyložil přebytečný materiál pálivých fazolek. K snídani byla ovesná kaše s ovocem a borůvková polévka (specialita dovezená ze Švédska) s půllitrem čaje. Pak už hurá nahoru do prostoru startu. Po příjezdu mě vystrašily hned dvě věci, jednak mě chtěli vyškrtnout z předem vydobité extravlny (delegát je blb) a pak sem taky spatřil Matyho se Zikim, jak fakt ještě nevědí, co to teda budem mazat. Asi za půl hodinky sem se mohl hodit do klidu, neboť se máza vyřešila a extravlna taky (delegát je Bůh), takže sem se šel v pohodě rozjet, rozcvičit, zapít gel, vyčurat se a dostat od paní poslední pomazání. No a protože kluci akorát domazaly - Pozn. redakce: "domazali" - lyže, tak sem vyrazil na start. Ještě skoro nikdo tam nestál. Lišácky sem se usmál a položil si lyže do první řady. Paráda, říkal sem si v duchu, díky tomu mě děda uvidí v televizi. To sem ale nevěděl, že napravo ode mě bude stát Ital, co to vyhrál předloni a nalevo zase Standa Řezáč, takže ty mediální mr... (Ivánku kamáráde, můžeš mluvit?) zabírali jenom ty dva borce a na mě se vyprdli.

j50_2008_mara_start2

Možná mě ta plánovitá přezíravost médií zdravě naštvala, možná, že za to mohl výstřel z rukou pana prezidenta, možná že to taky byla jen náhoda, ale start se mi celkem podařil a stadion sem bez defektu opouštěl jako pátý v pořadí. Tuto pracně vydobitou pozici jsem držel až k Blaťáku (konec sjezdu a začátek stoupání), odkud sem se začal poctivě propadat dozadu na místa mě předem určená. Lyže jely perfektně, z kopce jasně nejrychlejší (nevim, proč mi říkaj mamut?) a do kopce krásně držely na všech druzích sněhu, co se v Jizerkách během závodu vyskytoval. Ač mám stoupání na Rozmezí letos celkem slušně najeté, tak mi to zrovna nějak moc dobře nešlo a při průjezdu mezičasem sem na tom byl zrovna stejně jako první žena. Pravda, byla hezká, okolo skoro nikdo nebyl (a v češtině by jistě nahlas neodporovala), ale nakonec zvítězila chuť závodit a tak sem to zase trochu rozjel.

j50_2008_mara_rozmezi

Od tohoto 9. kilometru trati sem jel až do cíle více méně zcela sám. Po Kasárenské a Knížecí cestě je to jenom o píchání (to sem myslim potrénoval dobře), následoval výjezd k Hruškovým kamenům, výhled do kraje na Soušskou přehradu i Malou Jizerskou louku a sjezd okolo Bunkru přes Mořinu k Panskému domu na občerstvovačku, při kterém jsem snědl první hořčíkovou tabletu od Enervitu (proti křečím). Myslím, že na můj průjezd občerstvením jen tak nezapomenou, neboť sem je přivítal slovy: "Kde máte párky, vy troubové?", vzal si trochu čaje, aby kombinéza nezůstala suchá a pelášil sem to úvozem nahoru zpátky k Bunkru. Promenádní byla oproti jiným rokům úplně v pohodě, dokonce sem předjel ještě dva lidi. Při sjezdu na Smědavu sem zblajznul gelíček (ještě teď ho cítím v břiše). Pak už přišlo to nejtěžší stoupání na trati a s ním opět trochu krize, takže mě zase jiní dva borci předběhli (počkejte příště). Nahoře na Knajpě a na Čihadlech sem dostal napít (není nad hodné kamarády), čímž byla zažehnána krize a cesta přes Tetřevky a Mařenu až na Bílou Kuchyni přes Hřebínek se pro mě stala pouhou formalitou (soupaž je soupaž). Olivetská hora mi přišla menší než jindy, kopec na Vládní se taky nechal jet, ale dostat se nahoru k Buku, to bylo nad moje síly. Najednou, z ničeho nic mi došlo, ale úplně, krize jako prase, lyže se zastavily, tělo vypovídalo službu a chuť zvítězit byla ta tam. Zachránil mě až pohled do dálky před sebe, kdy jsem na obzoru zahlédl človíčka, který na tom byl očividně ještě hůř než já. Zajásal sem. Dětská radost mi vlila novou krev do žil a s pohledem psance jsem vyrazil vpřed. Hurá, těsně před vjezdem do reklamního okruhu okolo Doliny se mi ho podařilo předjet. Chudák, jen rezignovaně sklopil oči a nejevil zájem o společný, pro diváky jistě napínavý finiš. To mi opět vzalo zbytek sil. Cílovou pásku jsem protnul zcela vyčerpaný a poslintaný na 37. místě v čase 2hod 30 min a 14s (vim, teď se trochu vytahuju). Musím ještě dodat, že nad vlastní očekávání velmi spokojený.

j50_2008_mara_dolina

Následovalo převléknutí, občerstvení, lehký oběd s bráchou (Bjorn Daehlie) a hurá do hospody k Janečkům (kde jinde chcete hodnotit závody). Ze začátku to vypadalo na jedno pivo, rychle domů do vany a postele, ale za chvíli už hospoda praskala ve švech a kytara hrála až skoro do dalšího dne (tomu říkam regenerace).

V pondělí na mě čekala od rána zase práce. Ne na dlouho. Radim mi za dobrý výsledek naštěstí dal odpoledne volno. Chtěl sem si původně jít lehnout - Pozn. redakce: zřejmě s pani..., neboť mě všechno strašně bolelo, jenže přednost dostal florbal. Už během hry, kdy jsem skoro skolaboval, jsem cítil, že to asi nebylo šťastné rozhodnutí. Během cesty domů sem se pak několikrát poblil, dostal brutální zimnici, horečku 39,8°C a usnul oblečený ve věcech (celkové vyčerpání organismu). V úterý jsem na tom byl podobně a tak mě vyléčila až, no řekněme víla, jenž mě do slova a do písmene postavila (na nohy). - Pozn. redakce: tak přece! Ve středu sem si dal od Jizerské 50 první jídlo a ve čtvrtek už zase šel na lyže, pač v neděli běžím dalších 50 km, tentokráte na Benecku (druhý závod nově vzniklé ski-tour), ale o tom zase až příště.

Skol Mařena