Jak jsme namazali nejen Daehliemu....
Autor: Daniel Baran <skola(at)nyc-sport.cz>, Téma: Závody, Vydáno dne: 16. 01. 2008
Jak
si mnozí jistě povšimli, před Jizerskou padesátkou jsme moc článků na
naše stránky nedali. Přípravy na nejdůležitější lauf sezóny u nás byly
opravdu hektické. Kromě toho, že jsme od rána do noci od čtvrtka
zmizeli v útrobách servisu, mentálně jsme ještě připravovali naše dvě
největší hvězdy – Máru Pazderu a Zbýňu Valouška na závod. Vlastně tři
hvězdy, to jsme totiž netušili, že se s lyžemi v ruce objeví v našem
servisu hvězda první velikosti – Bjorn Dahlie…..
Každý
rok před Jizerkou propuká šílenství. Lyže, hůlky, boty, vosky mizí z
regálů a tak kromě servisu se musí prodávat. Od kopyta na prodejnu a
zpět. V sobotu už budovatelské písně zamrzaly na rtech a věčně zamrzlý
Mára se zase nerozehřál. Co chvíli se ozývaly ze servisu zoufalé
výkřiky, připomínající jódlování rakouských sedláků, do tohoto
seriózního článku ovšem nepřeložitelné. Někteří úzkostní jedinci se
pokoušeli zvednout náladu popíjením alkoholických nápojů, avšak kromě
poklesu pracovní morálky nebyl zaznamenán žádný posun směrem k
budovatelským zítřkům. 
V
tom se objevila v servisu blonďatá hlava a mluvila na nás anglicky.
Poté co jsme již vystřídali nadávky ve všech světových jazycích které
jsme znali ( ruština, romština a němčina ), jsme zprvu mysleli, že
někdo na oplátku spílá zase nám. Až poté, když Radim začal představovat
svůj servis team, pochopili, jsme, že se jedná o slavného Bjorna, který
k nám přijel nejen kvůli autogramiádě. Potřásli jsme si s ním všichni
rukou, procedili několik frází s brilantním přízvukem a už se k němu
hrnuli s připravenými artefakty na podpis. Podepisovalo se leccos,
lyže, dětské botičky, pohlednice, čepice a já nevím co ještě. Jen Mára
opět vyměknul, jeho původní záměr nechat si napsat na to nejcennější co
má - Bjorn Dahlie – the best skier on the world – ztroskotal na
přišedší paní, která mu vše rezolutně zakázala se slovy – „ Tam se ti
nevejde ani to BD…. !“. Poté nám všem ztuhly rysy, když Bjorn přinesl v
ruce poslední model Fischer s dotazem, zda mu uděláme servis. Maty
nehnul brvou : „ Of course..“ 
V
neděli ráno v šest jsme odjížděli na Bedřichov, kde jsme měli
připravenou buňku u stadionu. Ještě byla tma a teplota lehce pod nulou.
Mrazy se nekonaly a sníh naštěstí také ne. Nakonec jsme zvolili dvě
varianty – tuhý grund a tuhé přes to a gumu jako základ a tuhé přes to.
Do klistrů se nám moc nechtělo a jak se později ukázalo, oprávněně. Já
jsme otestoval grund s Rode multigrade a VR 50 v pěti vrstvách a zdálo
se mi to při stoupání k Buku dobré. Maty připravoval svoji obvyklou
alchymii a tvářil se přitom záhadně jako Harry Potter. Nakonec jsme
rozhodli – pro kluky ve špičce tuhé přes gumu a pro zbytek známých,
kteří jedou přece jen v pozdějších vlnách půjdeme na jistotu – klistry
a přes to VR 50. Začalo se rozednívat a zároveň rozjasňovat, což
způsobilo později mírné ochlazení a nakonec se ukázalo, že tuhé vosky
byla nejlepší volba. Maty pro Zbyňďu a Mařenu míchal vosky přes blanku
gumy různých značek, vše v rozmezí od 0 -2 -5°C. Když jsme se ho
zeptali na to co tam dal, lakonicky odvětil: „ Zeptejte se mě, já už
sám fakt nevím, mazal jsem tak dlouho, až se mi to zdálo dostatečně
lepkavé…“ Na skluz tam měli LF4, HF7 a Ceru. 
Mezitím
se objevil Bjorn a rozhodl se že půjde také do jistoty, a sám osobně si
tam nakydal klister. Byli jsme celkem rádi, aspoň nám nebude nadávat.
Na skluz je měl připravené a tak s typickým českým alibismem jsme se
tupě usmívali a mysleli si své. Jak se později ukázalo, Bjorn měl ke
všemu takový zívácký přístup, že málem ani neodstartoval. To že si
nakydal klistru jako na 90 km, to ho nerozhodilo, prostě to nejelo a
tak kochal po krajině a dojel na „turistu“. To že neměl na startu čip
bylo horší. Pár minut před startem si toho někdo z delegátů naštěstí
všiml a protože řidič s Bjornovým čipem mezitím ujel, našel se jiný.
Radim mu přidělal na nohu pásku a Bjorn s ledovým klidem chtěl
vystartovat. „ Počkej, ještě ten čip!“ zvolal Radim a ještě mu ho
připnul. Potom už jen výstřel z rukou Narcise Prvního a start. 
Na
soupažích byl Mařena ještě pátý a potom jsme jen ve VIP stanu čekali na
první mezičasy. První mezičas přišel po druhém grogu a přinesl nám ho
Píďa Petrásek, Zbýňa byl z Čechů první a celkově na 12 místě a za ním
se ztrátou 2,5 min Stanley Řezáč. To jsme nevěděli, že si právě Standa
prožívá muka s virózou a později zabalí. Uvolnění, které na nás přišlo
po dobře odvedené práci a průběžně solidním výkonu našich borců nás
nenechalo na pochybách, že je potřeba jej umocnit dalšími horkými
nápoji. Prohlíželi jsme si známé i neznámé VIP obličeje a okolo
jedenácté jsme se vydali na dojezd k hyblíkům, kde jsme je měli jako na
dlani. 
První
se objevil Anders Aukland s poměrně překvapivým náskokem před Svardem a
bratrem „Jirkou“. Takto roztažené pole na Jizerce už dlouho nebylo. Dle
mého názoru tentokrát máza opravdu udělala hodně, komu to prostě jelo
tak získával hodně. Bjorn se objevil na 53 místě, což na „turistu“ je
dost dobré. 
Zbýňa
nakonec dojel na 26 místě, což jsme tak odhadovali. Mařena dojel 37 a
to bylo překvapení. Vzhledem k tomu, že s námi makal až do neděle do
rána a o vyladění před startem nemohla být ani řeč, je to nakonec
solidní výkon mladého sportovce. Celý závod jsme uzavřeli v restaurantu
u Janečků, kde ( bohužel ) nechyběla ani kytara ani lihové nápoje a
naštěstí chyběl fotoaparát. Doma nás v půlnoci moc nepochválili, ale to
nám nevadilo. Když se podaří co se dařit má…..
Výsledky :
Muži:
1. A. Aukland (Nor.) 2:12:32,2, 2. Svärd (Švéd.) 2:12:57,4, 3. J.
Aukland (Nor.) 2:14:23,1, 4. Palmér 2:14:40,0, 5. Ahrlin 2:24:48,7, 6.
Andreasson 2:14:54,9, 7. Frederiksson (všichni Švéd.) 2:14:58,3, 8.
Cattaneo (It.) 2:15:20,0, ...15. Novotný 2:19:10,4, 18. Novák
2:10:26,3, 21. Šretr (všichni ČR) 2:19:44,8.
Ženy: 1. Hanssonová
(Švéd.) 2:35:07,0, 2. Jambajevová (Rus.) 2:35:59,2, 3. Pedersenová
(Nor.) 2:36:32,3, 4. Kocumová 2:39:28,7, 5. Jetmarová (obě ČR)
2:47:10,1, 6. Engenová (Nor.) 2:55:49,6, 7. Havlová (ČR) 2:56:59,1.
