Dachstein I - soustředění na ledovci
Autor: Pavel Čiháček <pavel(at)nyc-sport.cz>, Téma: Škola, Vydáno dne: 15. 10. 2007
Zpravodajsví od Dana Barana:
Máme za sebou první čtyři dny soustředění v Ramsau a tedy i první
letošní kemp na Dachsteinu. Jak již tradičně - sluníčko, tvrdá stopa,
ideální lyžování. Jak klasika, tak i bruslení bylo v ideálních
podmínkách, kdy stopa a celkově skvěle upravený terén neměkly a držely
si konstantní teplotu. Letošní rok oproti loňskému byla natažená
tradiční desítka a také vpravo situovaná trať o délce cca 7,5 km.
Trénovali jsme na obou a každá z nich má něco do sebe…
Ve středu jsme se všichni postupně sešli na penzionu, někteří se zde objevili poprvé, jiní už po loňském soustředění přijeli znovu. Ve čtvrtek ráno jsme začali společnou snídaní a odjeli na lanovku, kde jsme museli zajistit pro všechny lyžaře permanentky na potřebný počet dní. Někteří z nás totiž nepřijeli pouze na čtyři dny, někteří na celých deset, jiní si zas pobyt prodloužili o další dny.
V penzionu na recepci jsme mohli online sledovat počasí na počítači a tak jsme věděli, že letošní rok bude jako ty předchozí. Sluníčko a perfektní sníh. Při příjezdu na ledovec se naše očekávání potvrdilo. Nádhera, počasí jako ze žurnálu a na trati se to jen hemžilo týmy z celého světa. Čekalo se jen na nás. První den jsme nechali všechny rozjezdit, klasika byla na klistrech – modré RODE jako grund, přes to fialový s multigrade. Na bruslení to jelo na všem, povrch byl tvrdý a rychlý, ne však ledovatý a tak se lyže dobře ovládaly i v prudších zatáčkách. Výška 2500 metrů, ve které je desítka natočená, však nenechala nikoho na pochybách.
Brzy všichni pochopili, že jezdit na krev, přestože k tomu podmínky sváděly, dlouho nepůjde. Každý se při výjezdech do kopců zadýchával víc, než je zvyklý v normálních výškách a zakyselení svalů proto bylo rychlejší. Myslím, že mnozí brzo pochopili, proč i závodníci z ostatních týmů některé kopečky prostě jenom vycházeli. Snažili jsme se o to, abychom se soustředili hlavně na techniku a klouzali v klidu po trati. První den jsme strávili na ledovci zhruba dvě hodiny. Odpoledne jsme pro některé zájemce připravili trénink na kolečkových lyžích, kdy jsme asi hodinku trénovali techniku a snažili se odstraňovat některé viditelné chyby, protože video jsme neměli ještě k dispozici.
Druhý den bylo počasí opět prosluněné, bylo trochu více oblačnosti, ale trochu větší zima a tak byla trať opět ideální. Teplota se pohybovala zhruba okolo -2° C, mazání na klasiku opět klistry. Tento den jsme pilovali všichni techniku na dolní smyčce a potom jsme všechny natočili na video. Vraceli jsme se pomalu zpět na start a bruslaři trénovali hlavně jízdu do kopce a vyjetí z kopce. I tento den jsme nahoře pobyli okolo dvou hodin. Odpoledne probíhal pro další zájemce trénink na kolečkových lyžích, technika soupaží a odraz při bruslení.
V sobotu se počasí trochu změnilo. Přes noc se výrazně ochladilo a ráno byl na skalách vidět čerstvý poprašek sněhu. Pro tento den jsme se rozhodli trénovat na kratší 7,5 km trati. Při příjezdu na ledovec bylo znatelně chladněji, zhruba 4° pod nulou, čerstvý prašan a stále mírně sněžilo. Klasici modrou gumu překryli tuhými vosky – Rode Multigrade 0-2°. Když jsem vyrážel na trať, právě přede mnou jela rolba a znovu projížděla celou trať. Podklad byl měkčí, ale zvolil jsem na bruslení lyže se strukturou pro prašan a tak lyže pořád pěkně klouzala a odjížděla od nohy. Profil této trati se na první pohled zdál mírnější, je natočený přes velký hřbet a tak část smyčky se jede z mírného kopečka a část opět do kopečka. Ze začátku se mi zdálo, že oproti desítce si více užiju 1/1, ale při druhém kolečku si už výška vyžádala svou daň a tak jsem musel trochu ubrat. Radim a Maty jeli s některými zájemci celé kolečko a snažili se o připomínky k některým chybám, já tentokrát trochu ubral, protože mě čeká přeci jen ještě 8 dní trénování.
Opět jsme všechny natočili na video a po dvou hodinkách se nechali vlekem vyvézt pod lanovku, což bylo velmi příjemné. Odpoledne jsme vyklusali z penzionu na závodní tratě k můstkům, kde jsme si ukázali trénink "imitace s holemi" do prudších kopců. Večer jsme opět zasedli k videu a rozebrali jednotlivě styl všech účastníků. U většiny byl znát slušný posun oproti prvnímu dnu a tak jsme ocenili snahu každého „kempaře“.
Neděle byla opět fantastická. Modré plechové nebe, tvrdá stopa, jistý odraz. Pro ty, kteří končili, nejkrásnější rozloučení s prvním lyžováním. Pro mě to bylo lyžování, které se povede dvakrát za sezónu. Perfektní trať a podmínky a příjemné hřející sluníčko. Přestože bylo sluníčko cítit, na tratích vzhledem k teplotě vzduchu se nic neměnilo a tak i v poledne, kdy loni byla trať už změklá, se letos jezdilo pořád na kvalitním tvrdém a rychlém podkladu. Já jsem vystřídal bruslení za klasiku, namazali jsme klistry - modrou gumu a fialku s multigrade a odraz byl tutový. Po včerejším prašanu by se dalo jezdit asi i na tuhé vosky, ale vsadili jsme na jistotu a nelitovali jsme. Nádhera a ještě jednou nádhera. Odpoledně většina účastníků odjela a tak jsme zde zůstali čtyři, avšak navečer ještě přijedou dva klasici.
A tak budeme zítra
pokračovat a já napíšu opět pár řádků. Tentokrát se pokusím
zprostředkovat nějaké zajímavosti z tréninku národních týmů tak,
jak se mi podaří něco nafotit a odkoukat. Takže SKOL !!! Dan Baran.