Jak jsme s Čendou chytali balanc aneb únorová víkendová škola...

Autor: Daniel Baran <skola(at)nyc-sport.cz>, Téma: Škola, Vydáno dne: 11. 02. 2008

ilu Tak si teda představte, že Čenda si koupil Máčka. Né ty cigarety, ale jako sirky. Teda lyže, menujou se Madshusy. A tím se přihodilo, že kvůlevá Čendovi jsem musel rovněž jít a koupit si lyže. Poněvadž bych s ním docela určitě nevydržel a hlavně nenechám ho přece samotného jet do lyžařský školy, jelikož spolu chodíme i do normální školy. A tak jsem si koupil Zborteny, tak jim říká Čenda, jinak se menujou Sporteny. A co čert chtěl, jeli jsme na doopravdickou školu běžek….

Eště musim dokreslit, co tomu všemu vlastně předcházelo. Čenda hned potom, co jsme se vrátili tenkrát z těch hor, vyrazil do sportovního kiosku a utratil všechny šlupky, co jsme vydřeli na bramborový brigádě. Koupil si hůle, lyžáky a oblečení, samý neznámý pojmy jako Swix, Skigo a tak. Vypadal jako ten Koukal, a já jsem taky koukal. A nejhorší bylo, že i Majda koukala a tak jsme všichni koukali a to sem nemoh tak nechat. Koupil sem si taky parádový věcičky, hůle Skol, boty Botas a vázání mám taky lepčí, říkali mu sedmdesátka a tak to bude určitě to nejvyšší. Vohoz jsem poskládal taky, pletenej kulich vod babičky a pumpky a tak. Sice jsem nevypadal jako ze Svěťáku, ale šmrnc jsem měl, to jo. Sraz byl v Liberci v krámě u ňákýho Nyče, kde jsme se sešli s ostatníma. Jo, tam jsme teda s Čendou brejlili, samý lyže, cajky, který jsme nevěděli vůbec na co sou. Helejte, třeba fůra vosků, nebo různejch klumprů na to mazání, eště že jsme měli zbytek kapesnýho vod našich, jinak jsme neměli čím mazat. No a potom nám tam přednášeli na co sou jako který lyže, a jak se mažou a tak. Docela poučný, Čenda měl celou dobu otevřenou papulu a tak jsem mu říkal, ať ji zavře, a von dělal jako že všemu rozumí a tak jsme do sebe šťouchali a já věděl, že přituhuje. A taky že jo. Druhej den to všechno začalo. Protože se zdálo, že bude lepší jet z Nový louky, odvezli nás kousek dál a tam jsme nasadili sirky na nohy. Bžunda to byla, né že né. Já se teda moc nesmál a Čenda taky ne. To byste lidičky nevěřili, co se stane, když si to vezmete na končetiny. Jede to všude a hlavně všema směrama. Nebejt Majdy, hodil bych to do nejbližšího křoví a prchal dom. Jenže Čenda nic neříkal, koulel vočima , funěl a snažil se dělat všechny ty cvičení, co nám říkali. Nejděsnější bylo, že já se rozhod pro ten klasickej styl a Čenda pro to bruslení, poněvadž tvrdil, že sprintéři jsou nejrychlejší právě při tom. No řekněte, je Čenda ňákej sprinter? Není, dyť na fočusu mu kdykoliv uteču s merunou a vůbec. No a tak von byl v tý skupině s tím jedním účou co mu říkali Dan a já zas s tím hubeňourem Zikym. Nedalo se nic moc dělat, byli jsme v ňákejch lesích a útěk fakt nebyl možnej. Potácel jsem se jak můj fotřík, když se vrací každej pátek z pívka dom. Naštěstí sem pochopil, na co sou ty hůle, páč ruce byly to jediný, co mě drželo nad terénem. Jenže tím to neskončili, ale právě naopak. Ten Ziky nám jako řek, že budem jezdít bez holí ! Hrůza hrůzoucí, smrtelnej pot a třas. Museli jsme jezdit v tý stoupě, jako šoupat nohama a držet ten balanc. Eště že umím jezdit u nás na rybníce na šlajfkách, docela se mi to hodilo. Teď jsme u toho ještě máchali rukama jako starej Karásek, když přijde do konzumu a vypráví babkám příhody z vokupace. No a ten Ziky na mě, jako že tam musím tu nohu pořádně kopnout. To bylo něco pro mě, bodlo mám fakt parádový a tak jsem to tam čutnul a pak se to stalo. Salto motále jako vyšitý. To bodlo mi bylo houby platný, jelikož na těch sirkách to opravdicky nejde. Brousili jsme furt sem a tam a já to furt zkoušel a po vočku pozoroval Čendu. Kdyby ho viděl Koukal, tak by se asi pomát smíchy, protože Čenda se furt válel na zemi, roztahoval nohy, kymácel se ze strany na stranu a na sprintéra fakt nevypadal. Jenže ve hře je Majda a tak sme voba makali a pilovali. Celý to dopoledne bylo sluníčko a všichni říkali jaký to je úžo a překrásnej den a takový ty řeči, co dospělí vedou, když nevěděj kudy kam. My sme to teda moc neříkali a mysleli si na ty svý bolavý zadnice a votlučený boky. Nejhorší bylo, že těm všem vokolo nás to fakt šlo, jezdili úplně parádně a tvářili se u toho jako spokojeně a snažili se a vůbec to vypadalo, jako že je to baví. Bodejť né, když neznaj Majdu a hlavně Čendu. Nejhorší potupa ale eště nebyla tady. Normálně si nás natočili na video, aby nám jako ukázali, co děláme špatně! Nejdřív točili Čendu, ten se prsil a napínal schválně na začátku svaly a díval se do kamery a div nemával jako Majdě. Cha chá, kdyby se ten šmrdla viděl, jak se potom potácel. Docela jsem mu to přál, jak machroval, až upad. No já jsem to zvlád ale na jednotku, jelikož jsme neupad a ani jsem nijak neskolaboval, i když teda srdce mi tlouklo napětím až v krku. Odpoledne jsme vyrazili někam dál, nohy a ruce jsem měl v jednom vohni a naštěstí jsem Čendu neviděl, jelikož jeli někam jinam. Furt jsme pilovali ty vodrazy a kopy a ruce a dokola a furt, ale fakt se to lepšilo. Představoval jsem si, jak předjíždím Čendu v cíli a Majda se na to kouká a tleská mi a brejlí na mě těma jejíma modrejme kukadlama. A Čenda má vztek a zlomí ty Máčka a zahodí je do sněhu a Majda mě žere, no prostě paráda. A tak jsem si to představoval i s detajlama a tak to odpolko uběhlo jak voda. Po večeři vytáhli účové video a nejdřív promítaly ty bruslaře, a říkali , co jako dělaj špatně.Když došlo na Čendu, bylo tam úplný ticho , špatně úplně všechno, no fakt mi ho bylo líto, dyť se tak snažil. Když došlo na mě, bylo mi jasný, že můj sen vo Majdě a cíli taky bere za svý. Chtělo se mi bulet a tak jsem to polykal a polykal a nenáviděl ty učitele a lyže a sníh a vůbec celej svět. S Čendou sme šli spát jako spráskaný psi. Já se furt budil, zdálo se mi furt vo tý stopě a jak padám a tak. Čenda zase řval ze spaní, vykřikoval ňáký slova jako dva jedna a jedna jedna , jako kdyby se mu zdálo vo slosování sportky. Ráno bylo zase sluníčko a všichni ty účastníci se zase rozplývali jak je krásně a že zase úžo, ty dospělí sou fakt divný. Já jsme mazal zase lyže tím klistrem, měl sem zalepenýho kulicha a pumpky a všechno, to bude doma zase řečí. Jeli jsme zase ze staďáku, protože to bylo naházený sněhem a upravený a docela dobrý. Do kopce se mi docela fanfárově jelo, jelikož to tak nefičí a tak jsem docela stíhal. Čenda byl zase jako nad věcí a smál se mi, že mám zakydanou větrovku a já dělal že jsem jako blahosklonnej, a tak jsme pokračovali až někam do těch lesů a dál pilovali. Docela se mi už dobře klouzalo, ani sem tak nepadal a jezdilo to pěkně. Vokolo nás jezdili lyžáky z ňákejch škol, docela pěkný šťabajzny a tak jsme se trochu naparovali, jakože jsme ta škola běžek a pokřikovali jsme na sebe s Čendou jako Skol a protáhni to nebo dynamicky v tom vodrazu a tak a ty holky koukaly a bylo to konečně úžo. Po obídku jsme to ještě poladili na staďáku a přijel tam dokonce ten Mára , co prej je jako dobrej. Tvářil se, jako že toho dost ujel a jak je unavenej a vypadal, že už asi umře a nakonec se tam vyválel eště hůř než my dva s Čendou. V tu chvíli sem měl dobrou náladu, poněvadž mi došlo, že některý ty lyžaři asi dost machrujou a vlastně se taky válej a možná to není tak složitý jak říkaj a tak.Nakonec nás účové pochválili a říkali, co máme jako dál trénovat a že to bude dobrý a že jako pohyb máme a já se díval na Čendu a von zase na mě a mě bylo jasný, kolik uhodilo. Musím zejtra vstát do školy dřív, abych chytil Majdu na zastávce, než tam dorazí Čenda. Protože ty řeči co povede bych fakt neunes. Aspoň jí budu moct ukázat ty craftový držáky na lyže, co sme dostali a povyprávět, jak mi to šlo. Čenda je sice kámoš, ale Majda je Majda no né?
mara