Vasák 2007 - obdeník výpravy - část druhá - "Všichni v laufu"

Autor: Pavel Čiháček <pavel(at)nyc-sport.cz>, Téma: Závody, Vydáno dne: 05. 03. 2007

logo_vasakV pátek ráno jsme vyrazili s písní na rtech do Salenu, kde proběhla prohlídka stadionu a Staženej si vyzvedl číslo. Vydrancovali jsme místní souvenir-shop, trička nám opravdu sluší. Neopomněli jsme se vyfotiti před naší startovní bránou a několik okamžiků postáli v němém úžasu pod sjezdovkou, po které se ubírá začátek závodu. Ski jsme provětrali v Evertsbergu, což je asi polovina tratě. Mazání se nám povedlo, všichni kvalitně smekali.


vasak_cislaKus trati vedl po zamrzlym jezeře, led vypadal velmi bezpečně - na řadu přišly nafukovací kruhy a rukávky. Jak praví stará sudetská moudrost: Sichr ist sichr,ja? Mařena otestoval soupaž na rychlostní prémii. Všichni přihlížející Švédové si šli, nevíme proč, vyměnit spodky. Večerní výlet do Mory jsme spojili s testováním místního patoku, který se severským klidem prodávali jako pivo za pouhých 50 švédů. O kvalitě pokleslé zábavové kapely Prasečí Hlavy ani nemluvě.

Sobotní prosluněné a vymrzlé dopoledne jsme si zpestřili kátkou vyjížďkou v okolí Oxbergu, cca 30 km před cílem. Servismeni stvořili dokonalou závodní mázu. Dali jsme střříbrný rrrex, kurrrrva. Glajza byla soustružená ledofka, z kopce se dalo jezdit klidně poslepu. Na závěr tréninku jsme otestovali borůvkovu polívku, která je na všech občerstvovačkách při závodě. Je hutná a chutná. V Moře proběhla návštěva Intersportu, kde mají snad všechny vosky od všech firem. Z místních servisáků jsme vylákali důležité informace o počasí, jediná jistota byla tma v noci a světlo přes den, což nám velice usnadnilo výběr vosků na neděli.

vasak_mazavkyPo vydatném česnekovozeleninovém risiku přišla na paškál příprava lyží na závod. Parafíny se nám na skluznici nakladly následovně: Swix LF4, Ski Go HF blue, Swix HF7 a třešnička na dortu Swix cera FC8. Stoupací vosky byly vylosovány tyto: Toko base wax, Rode blue super -1 -3°C ve 3 vrstvách, Rode blue super extra -1 -5°C ve dvou vrstvách, s tím, že ráno ještě něco přikydnem. Celkem 28 vrstev parafínu a 84 korkování. Nasadili jsme ostré tempo a servisní garáž opouštěli již po 5h a 27 minutách plni optimismu, jak se nám dílo podařilo. Samotné nás překvapilo, že si půjdem v noci lehnout, vzhledem k nekřesťansky brzo stanovenému budíčku.

Ve 4.00 se po domečku začlo ploužit 9 trosek marně přemýšlejících kde jsou a co tam dělají. Naštěstí jsme se všichni sešli ve 4.50 u auta a vyrazili směr start. Po hodině plynulé jízdy a po další hodině poskakování v koloně na posledních 7 km jsme získali své místo na parkovišti. Lyže kupodivu žádné nechyběly, holí byl dokonce nadbytek. Poslední dvě vrstvy stoupacího vosku se poladily zbytky z kufru. Vzhledem k tomu, že nám padalo cosi na hlavu – asi sníh nebo co - jsme vybrali Rode super giala a Rode superextra. Následovalo nezbytné odložení přebytečné hmoty s konzistencí a vůní česnekové pasty. V přesně organizováném chaosu na startu všichni naši raceři odhodili své svršky do správných batohů. Obě části výpravy se vydaly rychlostí ochrnutého šneka svým směrem - závoďáci sjezdovkou hore a servis kolonou - sraz byl nečekaně v cílové Moře na promenádě.

Motorizovaná skupina (Maty a Ziki) byla rychlejší. Vzhledem k vývoji počasí jsme se ani moc netěšili na příjezd skijáků. Vosky byly zvoleny dobře, bohužel na jiný sníh. Kvalitou mázy jsme ale konkurovali špičkovým borcům, i Oskar Svard nám na velkoplošné projekci předvedl ukázkový stromeček do mírného stoupání. Pod vlivem snusu a metaxy se naše obavy postupně rozptýlily, zato kombinézy původně pestrobarevné se nám slévaly do duhové čáry.

vasak_mara_v_ciliZ té se nečekaně rychle vyloupl Mařena snad kynouce davům, možná jen prosíce o milost a odvoz na skůtru. Bylo z toho poměrně slušné 135. místo – trošku zhubni, vepře, vasák se ti méně vzepře. Další dorazil Fanda s Landou v závěsu na 805. místě, úplně staženej Tomáš na 1695, Honza 3135, bratři N(M)edvědi 4004, 4005 a na konec náš matador Vlk 6980, řkouce: Už nikdy!!! Jdu do důchodu!!! Jsou to všechno nýmandi a matlalové, nikdo tady neumí lyžovat!!!

Večer se ti vytrvalejší z nás dorazili místním zubrem v plechu, slivkou a samozřejmě nemohl chybět dědkův čajíček „kdyby to bylo řídký, tak já vám tam docmrndnu“. Vzhledem k tomu, že se nám už nikomu nepodařilo otevřít dršťku zalepenou griotkou, šli jsme radši spát.

Následují pozdně večerní Mařenyho dojmy z trati:

"Začalo to ještě před startem, kdy jsem se spolu s 15 dalšími závodníky za sněhovou závějí na parkovišti parádově vys...l (poprvé ve společnosti). Velikost té nadílky připomínala výtvor od grizzlyho po dvojitém nášupu. Pak už hurá na start. Jako již tradičně mě několikrát vyhodili z pracně vydobyté pozice a tak jsem startoval zase z posledního místa ve své třetí vlně.

Stadion jsem prolítl jak vichřice nad Belgií a zastavil mě až neprostupný dav ve stoupání do sjezdovky. Matlové šli stromečkem, pač jim asi Maty se Zikim zapomněli namazat a tak moji snahu vyjet to po našem rovně překazil nějakej místní lojza, co si mi svejma prahistorickejma Atomicama otevřel zbrusu nové vázání Salomon (není nad promyšlený francouzský design) a poslal tak moji pravou lyži vstříc gravitaci. Naštěstí se mi ji podařilo zachytit a mohl jsem pokračovat v ledabylé procházce dál.

vasaloppet_profil

Asi na pátém kilometru se to konečně začalo zlehka hýbat. Trošku mě vytáčeli ty páprdové, co jeli roztažený ve všech projetých stopách a já je musel předjíždět v těch zapadaných prašanem. Hned na první občerstvovačce jsem si vyzkoušel Zikiho metodu ¾ kelímku na kombinézu a ¼ do sebe, jen sem jí trochu upravil na 90% do rukavic, 5% do gzichtu a 5% konečně dovnitř. Trať ubíhala a ubíhala, takže jediným vrušením pro mě bylo občasné vyřvání některých závodníků nelyžařů, co mi skákali do stopy. Do 20. kilometru sem na ně řval pěkně od podlahy: „Ty č.…u!“, ale pak jsem přešel na mezinárodní výraz: „Fucking bastard!“.

vasaloppet_profil_mara

Umydlená stopa mě pomalu, avšak jistě donutila zapomenout na styl střídavý a přejít na styl soupažný, se kterým sem si vystačil až dokonce. Čím dýl sem jel, tím víc sem se vždy těšil na další občerstvení, pač sem nějak nestíhal papat ty dobroty, co sem si vezl sebou na zádech (láhev s pitím, gely, tablety, hroznový cukr a tyčinky). No a abych pravdu řek, tak sem se taky těšil na ty krásný kočičky, co podávaly kelímky s výtečnou borůvkovou polívkou a nikdy mi jí alespoň trochu neopomněly vylít na kombošku.

vasak_lesDále jsem pokračoval rovnoměrným tempem na 30 odpichů soupaž jeden fucking bastard. Bylo mi trochu divné, proč jsou pořád těsně přede mnou ve vzduchu helikoptéry zajišťující přímý přenos čela závodu, až sem najednou ve sjezdu najel do rozvášněného davu závodníků, kteří mi připomněli start do sjezdovky.

Chca nechca, podařilo se mi dojet čelo, které jelo více než pomalu, poněvadž taktizovalo v zapadané stopě. Pak přišla menší krize, teda možná i trochu větší, neboť jsem vzpomínal i na zeleninu, kterou jak všichni víte, já fakt nerad. Naději na záchranu mi nabídl boreček stojící u trati s plnou lahví, jenž mi obratně podal. Bohužel v ní bylo kafe. A kafe já ještě víc nerad než zeleninu, takže sem pak krkal tak hlasitě, že se k trati sbíhaly samice soba i losa v domnění, že je vábí největší pašák ze všech pašáků. No a ono jó, takže sem jim následně musel psát omluvné dopisy, že to dneska nevyjde, že třeba až jindy a podobné bláboly, co se občas samičkám říkají.

Se stejnou noblesou sem přehlížel i zástupy vdavek chtivých Švédek podél trati, které mě jednoznačně sváděly pohledem. Nedal sem se a vyrazil jedouce podlahu směr cíl, myslím, že sem do toho fakt trochu bušil. Závěrečnou rovinku sem si už vychutnal s úsměvem na tváři a s pocitem, že sem si takhle ještě nikdy fakt nezapíchal. Za cílovou čarou sem upad na hubu jak podťatý a nechal se jednou z místních kočiček opečovávat.

Bohužel můj trik po chvíli prokoukla (asi byla úplně blbá) a nasadila na mě nějaký dva hromotluky, tak sem se raději zvednul sám a zdekoval se k občerstvení. „Kde je pivo?“, zvolal jsem, ale nikdo mi nerozuměl, tak jsem dostal blíže nespecifikovatelný nápoj prapodivné chuti a tím pro mě závod definitivně skončil. A tak jedinou výraznou stopu na letošním Vasáku tak zanechal Maty se Zikim v Moře na tribuně, kde při čekání na naší tlupu vystáli důlek."

Za redakční radu pisálci Maty, Ziki a Mařena.

Red. pozn.: Nutno poznamenat, že Mára s časem 4:50:09 projel cílem o necelých 7 minut později nežli vítěz Oskar Svard (4:43:40) a za to si zaslouží náš obdiv. Gratulujeme!

PS. Když jsi mě předjížděl na našem společném lyžování soupažemi, nenáviděl jsem Tě. Ale teď jsem rád,že si s Tebou můžu zalyžovat. Dan