"Heja Heja Swerige!" - Vasaloppet 08 - část II.
Autor: Marek Pazderský <m.pazdera(at)centrum.cz>, Téma: Závody, Vydáno dne: 04. 03. 2008
Kolem
11 hodiny večer k Mařenovi dovalil Pavel s již zcela zaplněným Pašíkem.
Přesto se do něj Mamut ještě vešel a uháněli pro Zikiho. Jeho nalodění
proběhlo v pohodě,zkrátka se umí zabalit. Ani s Fandou nebyl
problém,vzal si s sebou jen dvoje trenky a rezervní fusky, zbytek věcí
měl na sobě. Poslední v řadě Urbis už neměl na výběr a tak postupně
odnesl domů piáno,hever a tříkolku a navíc jsme mu snědli jídlo na
cestu, pač by se tam fakt nevešlo. Do toho všeho se nám kolem auta
motala zcela opilá (asi láskou) víla a chtěla mermomocí jet taky. Takže
o půl jedné ráno po mnoha přebalováních a přerovnáváních jsme konečně
zcela přetížení vyrazili směr sever.
Daleko
jsme nedojeli, neboť nás na nájezdu na dálnici u Totalu zastavili
policisté a jali se nás kontrolovat (pomáhat a chránit), přičemž
zjistili, že nemáme technickou, takže to bylo hned na úvod za pokutku a
před námi 3000 km autem bez technické. Ten policista, co nás stavěl,
byl zřejmě Fandův kamarád z Chrastavy, který již od malička toužil po
občanské válce, aby mohl běhat po lesích a bojovat pro blaho národa.
Napodruhé už odjezd vyšel a v jednu ráno jsme definitivně opustili
Liberec.
Cesta Německem probíhala v
pohodě, všichni včetně řidiče spali jak škeble na suchu. Ráno v osm
jsme se bezpečně nalodili na trajekt a po vyčerpávajícím souboji ve
stolním fotbálku opět všichni spokojeni usnuli. Těsně před tím, než
naše kocábka přirazila ke Švédským břehům, jsme ještě supervýhodně
nakoupili kindervajíčka (hračky v nich nás opravdu překvapily,doteď
nevíme k čemu jsou) a gumový medvídky. Trelleborg nás přivítal
hustodeštěm, který se teprve až 200 km před Morou přeměnil ve hustosníh
a hustomlhu, která se doslova dala krájet. Kolem půl deváté jsme celí
rozsedělí zaparkovali u Hakana a Jenny, chvíli pokecali a hurá na kutě,
únava byla velká. Kluci celou cestu pěkně provokovali Máru, neb ten
sebetrýznitel se rozhodl držet sladkou dietu a od pondělí do středy
nesměl vůbec jíst cukry, a ostatní celou dobu nedělali nic jiného, než
se cpali samýma dobrotama.
Ráno
nás přivítala vymetená obloha, perfektně připravené tratě a 10 cm
nového prašanu. Paráááááda!!! Nebylo co řešit a hned brzy ráno (kolem
11) jsme už byli ve stopě v okolí Hochbergu. Jelo to tak krásně, že
jsme najeli 30 km,jen Ziki lemřil a naturistil patnáctku. Odpoledne
jsme věnovali prohlídce Mory, nákupům a vaření večeře. Večer jsme
chvíli připravovali lyže, pokecali s Hakanem a Jenny, zahráli si
fotbálek (dnes již bývalý žampión Mařena utrpěl potupnou porážku od
ženy Jenny) a šli opět brzy spát.
Ve
čtvrtek bylo opět krásné počasí a náš dietolog-mučedník mohl do sebe
začít ládovat cukry, takže i ostatní se konečně najedli v klidu . Poté
jsme znovu napakovali Pašíka, neboť nás čekalo stěhování do srubu na
druhé straně Mory. Mezitím proběhla dopolední lyžovačka, tentokráte
jsme si projeli posledních 15 km trati a pač se nám nechtělo ničit lyže
na kamínky poseté cílové rovince a mazat dnes již potřebné klistry,
zneužili jsme stánek pana Fischera a zapůjčili si testová párátka i
topánky. Z lyží jsme měli velmi dobré pocity, s botami to už bylo
horší,připadali jsme si v nich jako v sandálech. Pak jsme si šli
vyzvednout startovní čísla, nakoupit dárky blízkým i darebným,
pozevlovat po městě, prohodit startovní vlny (Mára si nechal Elitu,
Fanda získal jedničku, Urbis dvojku a Pavel pětku) a šli se doslova
přežrat do stanu, protože cestovka, od které máme ubytování, přijela až
po osmé hodině. Bohužel zrovna v dobu, kdy začínal koncert úderné
kapely Rydell Quick, na který se houfně srocovaly davy vdavek chtivých
krásných seveřanek, jak říká Ziki kunetek, Pavel kočiček, Urbis nic,
Mára vůbec nic a Fanda nesmí, ale chtěl by. S mohutným pláčem a sliby,
že se brzy v plné síle a osprchovaní vrátíme s ještě větším
sex-appealem, jsme se jeli ubytovat. Švédky ronily slzy jako hrachy a
trhaly si rodidla, neboť moc dobře věděly, co v pěti (vlastně čtyřech,
pač Franta nesmí) nadržených klucích v šusťákách ztrácejí. Jako vždy
jsme si našli a zabrali nejlepší místečko na spaní, z kterého jsme
vybudovali pětihvězdičkové doupě, za které by se nestyděl leckterý
gang$ter v Bronxu.
Páteční
ráno bylo úplně na hovno, zase krásně a opět prašan. Tentokráte jsme se
vyrazili provětrat na půlku trati na vrchu Evertsberg,jelikož Mařena s
Fanoušem si stejně jako vloni brousí tesáky na zdejší rychlostní
prémii, jejíž vítěz je navždy zvěčněn do kamene stojícího u trati.
Cestou jsme povzbuzovali okolojedoucí závodníky štafetového Vasáku.
Skladba startovního pole byla opravdu různorodá- od vyladěných sporťáků
po účastníky vedle nichž se dalo couvat s klobásou v ruce(v tomto
případě se opravdu jedná o masný výrobek!!!).Závodníci našeho teamu
ujeli od 20 do 25 km, jen Ziki si vystačil s dvanáctkou (vzdálenost v
km) a spíš se opaloval na zamrzlym jezeře. Chystal se totiž na svoji
první kondiční jízdu na švédském sněhu a ledu, kterou nakonec podoben
Emersonu Fitipaldimu bravurně zvládl a dokonce poladil Pašíka- provedl
odlehčení a aerodynamický tuning. Sorry Pájo, lišty a zrcátka Ti zas
přidělaj a ta spojka už stejně stála za starou belu, ne? K obědu jsme
pozřeli luskusní španělské vogely mit reis a jali se připravovat lyže.Z
bohorovného klidu nás vyrušil pouze požární poplach v našem srubu,
naštěstí pouze planý. Jakýsi švédský kuchtík nemaje s sebou svou ženu
se jal připravit s k večeři volské oko na karbonizovaný způsob, čímž
donutil k činnosti zaprášené kouřové čidlo. Zítra nás čeká závěrečné
lehké poladění formy, takže zatím skol, jestli neshoříme, tak se zase
ozveme.