( Od Honzy Marka z
Berouna) Přiblížil se vrchol (alespoň pro mě) letošní běžkařské sezóny,
na kterém jsem jako mnoho dalších chtěl zúročit natrénované kilometry.
Proto
jsem v pátek s nelibostí přijal výstražnou informaci ČHMÚ, který na
sobotu prognózoval nejsilnější vítr na území ČR od výskytu KYRILLA z
ledna 2007. Na prezentaci nám v pátek večer pořadatelé řekli, že závod
je připraven, nejedou se Struhadla a jinak je trať mimo cca 100
metrového úseku nad Krausovými boudami vysněžená a že o případném
odvolání závodu rozhodnou po konzultaci s HS v sobotu ráno do 7:10 hod.
Večer
zavládla v našem družstvu optimistická a bojovná nálada, ale každý si
ve skrytu duše připustil, že se závod konat nemusí. Když jsme uléhali k
spánku nebyl ve „Špindlu“ žádný velký vítr a nepršelo. V noci mě
protrhly ze spánku zvukohry oken a bubnování deště.
V sobotu ještě
před sedmou hodinou zavolal Bejkovi Martin, že bude závod zrušen - což
jsme si bohužel po sedmé hodině u organizátorů ověřili. S ohledem na
intenzitu větru a deště se to dalo předpokládat. Provedli jsme smutné
dokumentační foto družstva „Šneci Beroun“s čísly na prsou a rozloučili
jsme se s Pacnerovými, kteří odjeli zpět na chatu a Michalem, který
odjel domů. Ostatní usoudili, že posečkáme, jak se to vyvine s počasím.
Žal ze zrušeného závodu jsme začali kompenzovat degustací Burgundského
modrého, které sám výrobce Jindra Buchar nazval „samose…m“ . Zbytečně
ho ale hanil, já bych mu dal minimálně 3+ .
Kolem desáté přestalo
vodorovně pršet. Jedenáctá rozhodla – začalo posněhávat a my vyrazili
na start. Celonoční déšť udělal své. Po sjezdovce sice tekl jen malý
potůček, ale cesta na Hromovku byla soustavou různě hlubokých rybníků –
jen obtížně jsme si hledali cestu po okrajích. Bylo zřejmé, že by tudy
800 lidí projet nemohlo. Za Hromovkou začala být trať méně rozmočená a
U Krásné Pláně už to byla krása. Připravený manšestr začal tuhnout a
zasypávat se sněhem. Ve stoupání ke srubu jsme potkali podobné nadšence
z družstev 33, 103, 287 atd. Trochu nepříjemný začal být vítr až za
srubem. Foukal skoro do zad, takže nám to tak nevadilo a odbočili jsme
po trase K70 na Klínové boudy, kdežto Buchar tým – č. 56 odbočil na
„Bufet“. Sjezd k „Frízovkám“ byl docela v pohodě, protože nás brzdil
protivítr. Trať byla krásně upravená až před vjezd na Larbusch. Zde nás
překvapila částečně již zasněžená vysokozdvižná plošina, kterou šlo jen
obtížně objet. Za ní byla halda beden jako od filmařského materiálu -
že by chtěl někdo K70 točit? Jízda po zásobovací cestě pod
„Renerovkami“ byla rozrytá od roleb -s tím jsme počítali. Nepočítali
jsme ale s tím , že nějaký blb, který jel s rolbou uprostřed cesty
zničí další upravený úsek K70. Naštěstí odbočil kazisvět směrem na
Spořitelnu a Kuprovku. Odtud až na Mír to bylo krásné svezení na
utuhlém podkladu s cca 3-4 cm sněhu. Ostřejší tréninkové tempo jsme
přerušili jen při výhledech , které se nečekaně na chvíli ukázaly.
Viděli jsme Žalý, dokonce i Trosky a další vrcholy. Od chaty Mír na
Pražskou byla trať rozrytá od rolby. Po zklamání na Pražské
(samoobsluha zavřená) jsme přejeli na Lidickou, kde jsme si dali nějaké
jídlo a pití a vyrazili zpět po trase K70 (resp. 50).
Dvacetikilometrový „pytlík“ přes „Pardubky“ jsme z důvodu předem
domluveného srazu vypustili. Všude bylo téměř liduprázdno. Potkali jsme
pár běžkařů turistů a jinak nikoho. Zpět po „vodovodu“se jelo bez
problémů – vítr byl spíše z boku. Do kopce od „Frízovek“ k úvrati nad
Klínovými boudami jsme museli překonávat několik navátých jazyků. Jen
jsme se otočili na SZ, pustil se do nás „Kyrílek“ se sněhovou vánicí,
takže jsme pomalu nevěděli jestli opravdu jedeme z kopce nebo ne. Tento
úsek (až ke křižovatce za srub) jsme jeli skoro 20 minut. Odtud už
celkem pohodový sjezd až nad Hromovku, kde začal podklad měknout a
sněžení začalo přecházet v déšt.
Celkově: Zima se vrátila na
hory. Nakonec z toho byla pěkná vyjížďka. Soudě podle stop a pohybu na
trase bylo naše družstvo možná jediné, které objelo K70 po trase K50.
Shodli jsme se na tom, že organizátoři odvolali závod zcela oprávněně.
Snad to vyjde příští rok.
Za tým č.55 - Šneci Beroun – Honza Marek