Vasák 2007 - obdeník výpravy - část první
Autor: Pavel Čiháček <pavel(at)nyc-sport.cz>, Téma: Závody, Vydáno dne: 02. 03. 2007
Přinášíme
první autentickou reportáž (dost autentickou...) z cesty našich dravců
na sever s cílem zúčastnit se letošního ročníku legendárního maratonu
Vasaloppet. Každý za to "vyplázl" 143 éček a i přes slabou zimu se
pilně připravoval na smrtící vzdálenost 90 kilometrů. Přejeme Vám
příjemnou zábavu při čtení...
Jednoho
jarního dne na Černé hoře po nepřeberném množství přemlouvacích
prostředků (zelené) se v našich hlavách zrodil odvážný plán: pojedeme
do Švédska a když už tam budem, tak si teda zajedem ten Vasák.
Nachytali se tito: 23:45 Maty (původně závodník, po opravě kolena
servisman), 23:46 Mařena (ten nesmí nikde chybět), 23:47 Radim (vedoucí
výpravy), 00:22 Aleš i se synem Tomášem (ten k tomu přišel jak slepej k
houslím), 02:11 Staženej (z internetu), 02:53 Mašťák (když to ujel
Hugo, ujedu to taky), 05:05 Zdeněk (lituje toho nahlas doteď). V lednu
nahradil Ziki (druhý servisman) Radima, který si plní mateřské
povinnosti a Matyho nahradil Fanda (i s Landou).
V úterý 27.2.
2007 nastala naše chvíle. Odjezd jsme stanovili na 18:00 od našeho
krámu, vyrazili jsme v 18:45. Mírné zpoždění způsobilo naložení
nenaložitelného množství zavazadel. Cesta probíhala dle plánu celkem
hladce, jediným vzrušením pro nás byl celník v Žitavě, který si musel
prohlédnout auto plné exotů. Celým Německem jsme projeli zcela bez
problémů. Na loď nás vzali, tak jsme si od nich na oplátku koupili pár
piv a napěchovali dršťku snusem*, aby nám ta loď taky trochu houpala,
když už moře bylo hladké jak dětská prdýlka.
Ve
středu ráno jsme se vylodili ve Švédsku a vyrazili na drsný sever,
zbývalo už jen kousíček, něco kolem 800 km. Jenže v Goteborgu se naše
pravé zadní kolo rozhodlo, že s námi už dál nejede a utrpělo podle
diagnózy lékaře výpravy dvojitou až trojitou frakturu ložiska. Naštěstí
pro nás byla nablízku nemocnice, kam nás po dálnici v protisměru odvezl
Magnus se svojí mega sanitkou. Operace bez narkózy trvala asi hodinku,
stála nás karton Plzně a již méně bolestivých 1512 švédů. Zbytek cesty
jsme si zkrátili vyprávěním zábavných historek.
Navigace
pomocí mobilního telefonu se zdála býti bezchybnou, Vika je opravdu
krásná vesnice, známe ji už skrz na skrz. Po 12. telefonátu si pro nás
Jenny (slečna pana domácího, který před námi zdrhnul až do Japonska)
přijela na odbočku z hlavní silnice. Ubytovali jsme se v malebném
domečku a jali se vykládat.
Čtvrteční
dopoledne jsme strávili projížďkou po závěrečné části trati. K
prohlídce nám zbývá pouhých 80 km. Matador výpravy (dědek) se rozhodl
seznámit s místní dorostenkou systémem čelo na čelo. Poté, co slehla
oblaka prašanu, se dědek vyhrabal ze závěje se slovy: „To byl ale
bodyček, pí.. jedna zas…á!!!“, dorostenka naštěstí mluvila pouze
švédsky. Tímto počinem naše akcie silně stouply a mohli jsme se bez
obav vrátit k vozidlu.
Po
vydatném obědě (česnekový eintopf a 3kg vlkovy sekačky) s nezbytným
LHK** jsme nakopli našeho bílého oře a hnali ho po nekonečných
severských pláních do Mory. V plánu bylo vyzvednutí startovních čísel,
úprava startovních pozic, dále pak prohlídka města, která se zvrhla v
drancování lednic se snusem*. S plnými batohy jsme se vrátili zpět do
našeho apartmánu. Večeře byla lehká, spojená s degustací nakoupeného
materiálu. Další program: co kdo chtěl. Zítra vyrážíme do Salenu . . .
Vysvětlivky:
* nezbytná pomůcka lyžaře, tabák, který nehoří, ale kope, pro Švédy něco jako pro nás slivovice
** leh hore kokotom, odpolední mufánek***
*** lehký spánek
(kronikáři Maty, Ziki a Mára)